1. ročník Ligy TFA KHK uzavřel závod v Ohnišťanech

Prvním úkolem ligy bylo stanovit si pravidla a termíny soutěží. Vzhledem k tomu, že ne všechny sbory jsou v pořádání TFA nováčkové a ti, kteří již nějakou tradici mají, tak nechtěli ze svých zajetých pravidel příliš ustupovat, byla finální pravidla poměrně dost benevolentní – což jste zaregistrovali na jednotlivých závodech. Druhým úkolem bylo domluvit termíny jednotlivých soutěží. To byl také oříšek, neboť jsme se nechtěli krýt ani s Pražskou a středočeskou ligou, ani s Ligou severu, protože obě mají své soutěže relativně nedaleko a nechtěli jsme závodníky nutit si vybírat. I tento bod jsme zdárně vyřešili a tak nic nebránilo tomu, abychom se vrhli na jednotlivé závody. Pojďme si je v rychlosti zrekapitulovat:

15.4. Miletínská troska. První závod, který byl zároveň závodem nejdelším. Trať, která šalamounsky využila Miletínské náměstí a jeho nejbližší okolí, nabídla také kulturní vsuvku v podobě průběhu divadlem. Zajímavým prvkem, který boří stereotypy klasických závodů v TFA bylo zařazení třímetrové bariér na začátek a oblékání dýchací techniky v průběhu závodu.

21.5. TFA „Pod Kouřovou horou“ Radvanice. Klasické čtyřúsekové TFA zasazené do areálu bývalého dolu Kateřina. Odlišností oproti jiným závodům bylo použití těžší palice pro muže na hammerboxu. A protože zde nestojí rozhledna, závod končil výběhem na haldu. Na tomto závodě mě osobně zaujala moderátorka, před kterou smekám, neboť stíhala komentovat po celou dobu závodu dění na všech čtyřech úsecích současně.

25.6. Žernovský Bejk. Všem účastníkům krajských kol TFA velmi známý areál Žernovského hřiště nás přivítal na velmi rychlém závodě. Vůbec poprvé v lize byla třímetrová bariéra nahrazena poloviční (150cm). A jako jediný závod nabídl obracení pneumatiky. Také zde došlo k nejtěsnějšímu rozdílu časů mezi dvěma závodníky – jediná setina sekundy rozhodla.

20.8. Železný hasič Valdice. Rozhodně nejkomentovanější závod ligy, bohužel v negativním smyslu. Vzhledem k samotnému závodu je to škoda, protože trať byla postavená velmi dobře. Začínalo se výlezem na lešení, končilo připojením proudnice na monitor. Nejkratší trať z celého ročníku, ale rozhodně nabídla divákům parádní podívanou.

17.9. TFA o nejtvrdší Hořickou trubičku. Tento závod měl také jedno velké nej – rozhodně byl nejdeštivější. Jako jediný závod ligy nabídl paralelní trať, která přidala závodu na atraktivitě. Pro mě se jednalo rozhodně o závod nejbolestivější, protože kombinace závěrečného stoupání v kombinaci s povzbuzováním výborného závodníka a rozhodčího v jedné osobě, Tomáše Višňara, mě dohnalo daleko za hranice komfortní zóny.

24.9. TFA Ohnišťany. Závěrečný závod sezóny. Pěkné počasí, středně dlouhá trať, kterou si dovolím nazvat silově-technickou a kvalitní závodníci na startu – kombinace, která zaručuje dobrou podívanou, a myslím si, že kdo přijel, určitě neprohloupil.